K ostatním převážně venkovním aplikacím na savé, většinou anorganické podklady ...

Základní technologická omezení:   
Použití nátěrových hmot na savé podklady má vždy svá úskalí. Finální úspěch závisí nejen na kvalitě vlastní barvy, ale i na druhu a soudržnosti  podkladu a na hloubce průniku barvy do tohoto podkladu. Zásada je, že se první vrstva barvy musí vždy plně vsáknout do savého podkladového materiálu a nemá vytvořit krycí film. 
Tohoto efektu se docílí náležitou aplikací vhodného penetračního přípravku nebo alespoň optimálně naředěné barvy, pokud není tento  speciální přípravek pro hloubkový průnik a zpevnění  podkladu k dispozici.

Optimální stupeň naředění barvy je případ od případu odlišný a je nutno si tuto věc předem vyzkoušet. Informace uvedené na štítcích výrobků jsou pouze rámcové a nevystihují a ani na omezeném místě nemohou vystihnout plně podstatu věci.  

Navíc nanášení nátěrových hmot na prostý beton a na osinkocement obecně patří k nejrizikovějším aplikacím. Kamenem úrazu je zde soudržnost podkladu, kde se za dostačující hodnotu považuje 2,5 MPa.

Nestejnorodost betonové směsi je navíc velice častým jevem na stavbách prováděných svépomocí a tedy i na větších dílech z minulosti prováděných v rámci tzv.akcí "Z". Zde se mohou projevit i další negativní jevy ... v případě např., že betonový podklad obsahuje nadměrné množství jílových částic, dociluje tato frakce pro ochranný povlak barvy efekt separační mezivrstvy. 

Stupeň spolehlivosti a trvanlivosti naneseného ochranného filmu tedy závisí nejen na kvalitě a odolnosti vlastní nátěrové hmoty, ale i na ekvivalentním vyhovění požadavkům na soudržnost podkladu, hloubku penetrace nátěru a na dodržení minimální tloušťky vytvrzeného filmu (tato hodnota činí obecně min. 120 mikrometrů. Přibližné dosažení této hodnoty je v návodu simulováno požadovaným počtem nanášených vrstev a uváděnou vydatností barvy směrem k obsahu účinných látek ... v našich případech se jedná obvykle o min. 2-3 vrstvy barvy + penetrace).